Současná úvaha, navazující na teorii zániku civilizací.

     Naše sdělovací prostředky se nám už delší dobu zdají být neobjektivní, a nejsou takové, jak bychom si představovali. Generace, která pamatuje Rudé právo před rokem 1989 a může tedy srovnávat úroveň sdělovacích prostředků tenkrát a dnes, tak i přes cenzuru, která tenkrát skutečně byla, musí nezaujatě hodnotit sdělovací prostředky, konkrétně před 17. listopadem v roce 1989, jako objektivnější a pravdivější, než je tomu dnes. Přiznejme si to, že by se tenkrát bez televize a Rudého práva těžko sešla 17. 11. 1989 nějaká demonstrace na Václavském náměstí a také si přiznejme, že
by nikdo nevěděl o stávkách studentů, které změnily po roce 1989 naší společnost.  

     Tenkrát jsme neměli internet na současné úrovni a málokdo měl v kanceláři nebo doma počítač. Dnes se většina informací šíří po internetu. Tak jsem také dostal e-mailovou poštou odkaz na
Alternativní zpravodajství a komentáře na aktuální témata z našeho (ro)zvráceného světa. Nepodepsaný autor se značkou Vedoucí kolotoče, zveřejnil 25. 8. 2015 článek Teorie zániku civilizací, kterým reaguje na migraci uprchlíků ze Sýrie. Dovolil jsem si ve zkratce přiblížit jen to, co považuji ze článku za to hlavní, co by nemělo zapadnout, a co bychom si měli uvědomovat
každý den.

     Společenský vývoj uvnitř každé civilizace se opírá a čtyři zásadní pilíře civilizace a to již od pravěku, které když jsou narušeny, vedou neodvratně ke kolapsu společenského systému a civilizace.

     Prvním, základním pilířem civilizace je rodina. Civilizace známe od chvíle, kdy začala vznikat první osídlení, později města. Ze života kočovných kmenů a lovců se postupně vyvíjela řemesla, výroba potravin a potřeb k životu a docházelo k usídlování. Rozvoj technologií vznikal s rozvojem měst. Hlavním faktorem byla rodina, výchova dětí v rodině, úcta k rodičům, k místu, kde lidé žili.

     Druhým pilířem civilizace je vzdělání, získávání schopností vědění. Zlepšování situace v rodině zlepšuje předpoklady pro získávání vzdělávání a vědění.

     Třetím pilířem civilizace je kultura.  Třetí pilíř je důležitý pro rozvoj společnosti v oblasti umění, literatury, architektury a nezbytný pro uchování jazyka a v neposlední řadě místně příslušného uvědomování obyvatelstva.

     Čtvrtým pilířem civilizace je právo, systém společnosti a ochrany obyvatelstva.  Narušením 1. a 4. pilíře, narušení rodiny a práva jsou nejrychlejšími cestami k úpadku civilizací.

     Jak to dnes vidíme ve velké většině všichni, bez rozdílu politického myšlení, zda uvažujeme levicově nebo pravicově? Vycházím jen z komentářů, které jsou všem dostupné a zveřejňují je
politici i občané, a je zcela nepodstatné s jakou sympatií k některé ze současných politických stran.  Dochází k narušení rodiny a práva. Klesá porodnost, neboť jsme odsunuli úlohu rodiny. Mizí podpora rodinám. Klesá vzdělání a dostupnost vzdělání. Dochází oslavě homosexuálů, rodina se dostává s rozvojem soukromého vlastnictví do pozadí, klesá péče o společnost a její rozvoj, občan se nedovolá práva. Hrajeme si na lidská práva a ochranu osobnosti, ale zapomínáme na úlohu rodiny a vzdělávání, kulturu a právo. Obhajujeme pomoc lidem trpícím válkou, ale sami k válkám přispíváme a válčící země podporujeme, jsme součástí válečného paktu NATO. Neumíme jednat o míru, ale umíme vyrábět a shazovat bomby a to dokonce i na nemocnice a města plná civilistů, jen když to není u nás.        

     Oslavujeme demokracii, lidská práva, ale neuvědomujeme si, že vzdělanost klesá, klesají nároky na vzdělání, vytrácí se řemesla, společnost trpí nedostatkem školek, škol, kultury a práva. Vracíme se zpátky k feudální společnosti, kdy několik málo vládců bude vládnout a ostatních 90% budou žít nuzným životem a pracovat za minimální mzdu, když nepočítám podplacené státní úředníky a malé,
funící, ale stále schopné podnikatele, kteří budou tvořit střední třídu. Dosáhli jsme do roku 1989 politiky rovnostářství, politiky ochrany slabších a rovných příležitostí pro všechny a to se nám nelíbilo. Od roku 1989 jsme žili nějakou dobu v iluzi, že budeme žít jako na Západě, že je kapitalismus ekonomicky výkonnější a my se budeme mít lépe. Jak a kdo, že?

     Smyslem této krátké a příliš obecné rekapitulace současných paradoxů, jak je většina z nás zřejmě vnímá, nebylo rozebírání příčin problémů současné doby, teoretizování, historického analyzování a poučování. Smyslem mé úvahy je jen upozornění, že jsme už zašli příliš daleko a neuvědomujeme si často jednoduché a základní věci, které bychom si měli denně připomínat. Měli bychom si více vážit toho, co nám naši předkové zanechali a neničit si podmínky k životu. Neuznávali jsme před 25 lety
třídní boj v učení Karla Marxe. Dnes jsme součástí přesně toho třídního boje, o kterém Karel Marx psal už roku 1848 a to i přesto, jestli tomu chceme a jestli si uvědomujeme, čím nás v každodenním našem životě zaplavují morbidní zprávy z našich necenzurovaných sdělovacích prostředků.     

České Budějovice, 30. 10. 2015,  Václav Princ