Prožíváme častěji, co jsme dříve neznali. Stáváme se znovu nesvobodnými občany?
Snažím se o objektivní pohled na svět. Rozdíly v hodnocení našeho občanského života, co bylo tenkrát a co prožíváme dnes, jsou určitě přirozené. Rozdíly mezi šedesátými lety minulého století, osmdesátými lety a současností však nelze přehlédnout bez komentáře. Zejména nyní, v době údajně hospodářské a politické krize.
Podnikám už 23 let a vím, co znamená uživit se vlastní prací. Prožitky posledních týdnů mě nutí se ptát. Jsme opravdu svobodní ve svém rozhodování? Nežijeme zase v diktátu? Nejsme nucení dělat, co jsme nechtěli a co nechceme?
Pominu zprávičky o tom, že Vám někdo, koho neznáte, posílá SMS a žádá vás odpovídat, nebo Vám volá několikrát denně na telefon různé nabídky a nakonec zjistíte, že zaplatíte operátorovi za telefon nevyžádané služby v řádu několika tisíc korun. Nebudu se opakovat a popisovat akce „šmejdů“ pro důchodce, kde vám nabízí předražené hrnce, přikrývky. Přijdete během jednoho sezení v řádu o desítky tisíc korun za věci, které nepotřebujete a ani nemrknete. Pozoruhodné na tom je, že vás nikdo nenutí nikam chodit a přesto lidi jdou. Poslední, zcela seriozní nabídky, mě už ale přestávají bavit.
Taky se vám jistě stalo, že za vámi přišel až do bytu nebo do firmy člověk, který vám nabízel levnější odběr elektřiny. V tomto měsíci jsem měl návštěvu v kanceláři, potom jsem obdržel e-mailem návrh smlouvy, podmínky na internetové aukce na nejlevnějšího dodavatele energií. Další telefon, návštěva vás nutí k rozhodnutí. Stačí jenom předložit bývalé vyúčtování energií, podepsat smlouvu a všechno už firma zařídí za vás.
Když jsem začal před 23 lety s podnikáním, hledal jsem banku, která by mi půjčila na nákup nemovitosti. Oslovil jsem jednu, ještě tenkrát českou banku, ale odmítli mě, že jsem malý subjekt a oni poskytují služby jen velkým podnikům. Právě teď mě navštívili zástupci stejné banky asi po 20 letech a nabídli mi úvěrování mého stávajícího úvěru na stavbu nové haly, za zaručeně výhodnějších podmínek, než které mám u své banky. Jenom požadovali výkazy hospodaření firmy, výsledovku, úvěrovou smlouvu se stávající bankou a zaručeně mi udělají lepší nabídku. Nutí vás se rozhodovat a přitom máte dost vlastní práce a starostí.
Setkal jsem se s úplně novým fenoménem, když jsem přijel v sobotu 22.6.2013 s firemním vozem k čerpací stanici pro benzín do sekačky. Ve chvíli, když jsem si vyndal kanystr a chtěl jsem začít čerpat, přistoupil ke mně muž s otázkou, jestli jsem podnikatel a že by měl pro mě výhodnou nabídku. Začal mě přesvědčovat, že jeho firma mi zaručí, že nepřijdu jako řidič o žádné body a jejich právníci převezmou každý případ, kdy mě bude kontrolovat Policie ČR nebo mě bude pokutovat za špatné parkování. Jenom nesmím nic zaplatit a hned se mám se správním řízením obrátit na firmu, která mi zaručí, že nepřijdu o body a nebudu muset pokutu platit. Dokonce i v tom případě, kdy spáchám dopravní přestupek. To už jsem opravdu nevěřil tomu, co slyším. Stačí, abych se zaregistroval a zaplatil 7,- Kč na den, tedy jen něco přes 2.500,- Kč na rok.
Každý týden vyhazuji koš letáků, které mi přichází poštou a ani je nečtu. Když si potřebuji něco koupit, jako teď jsem sháněl boty, tak se nevyznám ve všech těch slevách, které obchodníci nabízejí. O kvalitě bot se ani nebudu zmiňovat. Když potřebuji doplnit nejenom naftu do auta, tak mi nabízí věrnostní kartičky, registraci přes internet, bonusy a slevy. Na plotech a billboardech čtu, že za každý nákup dostanu dárky. Když si koupím dva, tak třetí mám zadarmo. Právě v těchto dnech je zboží ve výprodeji a už zítra bude o 30%, ale také o 50% a více dražší.
Přestávám mít ten pocit, že jsem svobodný, že si můžu v klidu cokoliv nakoupit jen když to potřebuji. Všude se setkávám se samými kredity, debety, platebními terminály, ke všemu potřebuji hesla a peníze nemusím mít vůbec. Každý mi půjčí co chci a ještě dnes. Možná jsem opatrnější než ti, kteří podlehli a musí mít všechno. Znám lidi, kteří nemají dnes už vůbec nic. Dokonce nemají jako rodina ani kde bydlet. Dnes nejenom, že nejsou úplné rodiny, ale často, když jsou, nemají byt se třemi místnostmi, což byl v osmdesátých letech standard. Ztrácím ten pocit svobody, když jsem nemusel nic vyplňovat, nikde se registrovat. Neměl jsem taková očekávání, ale byl jsem na zahrádce, na chalupě, na výletě více šťastný. Nikdo mě neobtěžoval, nic mi nenabízel, všechno jsem si musel sehnat. Dnes stačí objednat si přes internet, nemusíte jít ani mezi lidi. Můžete být jen podvedeni. Kamenné obchody mizí. V supermarketech hnije zelenina a maso. Všechno je, jen si musíte hlídat kvalitu zboží a peněženku nebo karty a jejich hesla. Mohlo by se zdát, že máme proti minulosti všechno. Tak proč máme i tu krizi? Když je všeho dost, bylo by logické, že by nemusela krize vůbec být.
České Budějovice, 23. 06. 2013, Václav Princ