Není zdá se více možností i když nikdy neříkej, není jiná možnost.
K problematice současné doby se vyjadřuji delší dobu jako občan, kterému se velmi nelíbí současný stav společnosti. Jsem za to mnohdy napadán, urážen. Ne rozumnými lidmi, ale psychopaty a občany, kteří mají problémy sami se sebou. Teprve potom je to chyba společnosti. Tato společnost je založena na osobní odpovědnosti. Stát nemůže řešit všecho. O to se snažil socialismus a jak to dopadlo.
Před rokem jsme i přes nejednotnost začali s touto diskusí, mnoho z nás se přidalo k Holešovksé výzvě, mnoho z nás z ní brzy odešlo a za rok jsme se dostali až sem. Jsme tedy tam, kde před rokem. Opakuje se stále totéž. Museli jsme si to asi prožít, protože kdybychom tím neprošli, neměli bychom zkušenosti. Můžeme mít různé názory, ale měli bychom být aspoň trochu soudní. Mnozí píší a tuší, že s nimi nikdo nesouhlasí a také předem ví velice dobře proč. Přesto stále ke všemu, co někdo navrhne, mají připomínky. Většinou mají pravdu v jediném, že je nutné občanské síly spojit, ale sami jsou těmi, kteří napadají cokoliv kdo předloží jako návrh nebo názor.
Lidé kolem SKDE mají také pravdu. Skupina SKDE je malou skupinou, která nemůže najít podporu u občanů a nenajde jí, protože jejich teorie je založena jen na zkušenostech nezkušených a přáních bez dostatečného zdůvodnění, bez znalostí. To sami předvádějí na příkladu, který často uvádí ze svého okolí, ze své zkušenosti v panelovém domě. Ano v jednom panelovém domě může fungovat cokoliv , ve druhém panelovém domě to fungovat nemusí. Je to jenom o lidech. Někteří lidé jsou schopni jednat a domluvit se, s jinými se nedohodnete na ničem.
Jestli jsem dobře počítal, někdo sestavil adresář z 82 adres, mezi kterými se posílají různá sdělení a názory. Z toho bude asi 10 adres nedostupných. Názor posílaný takovým e-mailem si asi přečte 70 lidí. Často je uveden, jeden obsáhlý návrh a k němu nejvýše 4 názory. Neshodneme se. A to je, připomínám, jen 70 adres a z toho je to 65 adresám úplně jedno, co si myslí ti ostatní, protože oni si mylí zase něco jiného a něco jiného dělají. Motivace jsou různé.
Pokud vědec při pokusech vyrobí ve zkumavce lék, zjistí záhy, že je velmi složité zavést jeho sériovou výrobu. To, co se podaří ve zkumavce, nelze realizovat ve velkém nebo se slabšími či doknce s vedlejšími účinky. Podobně to bude i s tím, že co funguje v paneláku nemusí fungovat ve městě nebo dokonce ve státě s 10.000.000 lidmi.
Ať bude systém voleb, výběru zástupců občanů jakýkoliv, vždy dostanou moc zvolení lidé a ti budou zastupovat občany. Každý člověk je chybující, každý úmysl, systém je zneužitelný. Tomu je možné se bránit jedině důslednou kontrolou těch, kteří mají v jakémkoliv systému moc rozhodovat.
My jsme rokem 1989 přijali jiný systém s tím, že ten minulý byl špatný. Vylili jsme však z vaničky s vodou i dítě. A to doslova. S tím špatným, co jsme chtěli řešit jsme uvěřili slibům a našim dětem předáme společnost zadluženou, když jsme začínali bez dluhů. Velmi dobře víme, že podnikatel je bohatý jen když má výrobní prostředky, ne peníze. My jako stát jsme výrobní prostředky, které přinášely do státní kasy zisk, nechali v privatizaci rozkrást. Lidé, kteří byli u toho a kradli, mají dnes peníze, ovládají sdělovací prostředky, také samozřejmě volby, politické strany a my se hádáme, jaký systém by byl lepší. Dokonce někteří občané navrhují změnu ústavy, nové zákony, někdo celé politické sytémy, ale nikdo z těch lidí, aspoń o tom nevím, nemá dostatek zkušeností, vzdělání v oboru, aby mohl prosazovat jen tu svou jedinou pravdu. Náš život není o jediné pravdě. Náš stát prošel dvěmi světovými válkami, hospodářskými krizemi. Byla tu celá řada pokusů o řízení země , státu. Zatím každý pokus selhal proto, že byl tím jediným, který byl v té které době a nebylo možné v jedné zemi uprostřed Evropy mít jiný systém, nebo dokonce několik systémů současně. Není to možné ani dnes. Jsme závislí na sousedních státech, na celém systému v Evropě. Každý systém vygeneruje politiky, kteří zaručeně vědí, jak by se měla politika dělat. Nejdéle do 20 let přijdou občané na to, že tudy cesta nevede. Bylo to po 2. světové válce. Ti, kteří kolaborovali za války s Němci a měli se dobře, udávali své sousedy, najednou byli v akčních národních výborech a měli potvrzení, že pomáhali partyzánům, ačkoliv žádného nikdy nepotkali. Po 6 letech války jsme měli tolik vlastenců a tolik radosti z osvobození, že jsme dovolili vše. V roce 1968 jsme na malou chvilinku prohlédli, abychom vzápětí byli usměrněni do vyjetých kolejích. V normalizaci bylo zase mnoho těch uvědomělých a v roce 1989 to bylo stejné, ale naopak. Moci se dokonce ujímali bývalí členové KSČ, kteří byli ve všech politických stranách od OF, přes ODS, ODA atd. Každý politický sytém selhal proto, že nejdříve kádroval, potom si zajistil nekontrolovatelný výkon moci. Tak máme dnes u moci v parlamentu už 20 let zaručené anitkomunisty, kteří mají politickou moc. Neexistuje žádná síla, zákon, který by je mohl kontrolovat a tak mohou už 20 let krást a to beztretsně. Dnes už mají nejen politickou, ale i ekonomickou moc.
Jeidná cesta ke změně je jednotný odpor proti této vládě a to hned. On tu ve skutečnosti je. Už 90% občanů této vládě nedůvěřuje. Kdyby těch 90% lidí vyšlo 15.3.2013 na náměstí a tam požadovalo demisi této vlády, tak se otevře cesta pro předčasné volby a pro agitaci pro všechny, kteří chtějí změnu. Tou změnou bude totální výměna poslanců, odtsranění těch, kteří jsou v palramentu už 20 let. Noví poslanci potom přijmou tolik požadované změny, jako je zákon o referendu, odvolatelnosti politiků, jejich trestní odpovědnosti, prokázání majetku a hlavně kontrolu výkonu moci.
Kontrola moci, to je to, co tu nemáme minimálně 70 let. V spoučasné době nefunguje nezávislá policie, soustava státních zastupitelství, dokonce ani soudci nemají čisté svědomí. Téměř všichni se shodujeme na tom, že tu není právní stát. Přitom tu platí zákony, jaké přijali naši zákonodárci.
Žádný návrh, který byl zatím občanskými inniciativami předložen, nebyl vyslyšen. Existuje zdá se jediná možnost, donutit tuto vládu k podání demise. Můžeme vymýšlet, co chceme. Připravovat si můžeme jaký chceme systém a volby. Neprosadíme nic s touto vládou. My však chceme právní stát, dodržování zákonů.
Nechceme anarachii, demagogii, ale spravedlivý a většinový systém, kde bychom mohli žít, domoci se práva, pracovat a neztrácet hodnoty , které nám zanechali minulé generace.
Přeji všem, abychom se dočkali. Čím dřív, tím lépe. Už jsme ztratili mnoho času. Václav Princ, autor Holešovské výzvy