Na téma spolupráce s StB
Po podání kandidátky dne 23.3.2010 jsem jako leadr za Jihočeský kraj dostal hned po třech dnech nejdříve telefonický a vzápětí písemný dotaz.
Dobrý den,
posílám Vám odkaz na stránku "www.svazky.cz". Z údajů zde ale nelze vyvozovat závěry, z jakého důvodu jste zde evidován. Jak jsem Vám řekl do telefonu, mně úplně stačí Vaše slovo, že jste s StB nespolupracoval a nemám dál co řešit, je to pro mě vyřízené. Omlouvám se, že jsem na Vás vyjel takhle napřímo, ale při osobním setkání jste na mě udělal dobrý dojem, tak věřím, že tím naše vztahy nebudou poškozeny. Podpis
Děkuji Vám za upozornění a dotaz na moji spolupráci s StB před rokem 1989. Naše vztahy nebudou tímto dotazem v žádném případě poškozeny. Naopak. Jsem rád za přímý dotaz a mám rád přímou odpověď. Dotaz si v dnešní době zaslouží, aby odpověď byla vyčerpávající a jasná. Jde přece o moji čest a Vaši důvěru ke mně. V naší budoucnosti máme na čem stavět. Je lepší si vysvětlit pochybnosti hned na počátku naší spolupráce, než abyste měl o mně pochybnosti a měl ke mně nedůvěru.
Právě dnes 26.3.2010 jsem absolvoval cestu ke svým zákazníkům. Svých pracovních aktivit využívám v této předvolební době i k diskusím o politice se svými obchodními partnery. V Kaplici mám velmi dobré dvě zákaznice, podnikatelky, které jsem již dříve informoval o své kandidatuře do sněmovních voleb v květnu 2010 za novou stranu Občané.cz. Hned prvního setkání se mnou využily a zaplavily mě řadou otázek. Dominantní otázkou bylo, jestli se neobávám nějakých útoků proti mé osobě, skandálů a snahy o zpochybnění mé budoucí politické činnosti. Jestli mám dost odvahy vstoupit mezi politiky, kterým mimochodem téměř nikdo z obyčejných občanů nedůvěřuje. Jistě znáte časté reakce lidí na politiku, například nikdo poctivý mezi nimi nevydrží. Kdo chce dělat politiku poctivě a dobře, toho hned zlikvidují a podobně. Odpověděl jsem jim. Ještě ze školy si pamatuji, že kdo chce vodu kázat, nesmí víno pít. Řídím se tím celý život. Nemám nic, za co bych se měl před veřejností stydět. Jsem přesně tak starý a zkušený po 40 letech práce, 20 let v socialismu a 20 let v kapitalismu na volné noze, že bych mohl do té špatné politiky vnést snad slušnost. Mělo by se to vyplatit všem občanům i kdybych byl jen jeden z 200 poslanců. Podnikatelky se mě ptaly, co chci v politice dělat. Vím, že sám nic nezměním. Tak naivní nejsem. Odpověděl jsem otázkou. Zeptal jsem se obou podnikatelek, jestli si pamatují, v jakém prostředí pracovaly před tím, než jsme se potkali, jestli viděly mé prodejny v Českém Krumlově, kde prošla povodeň a nezbylo nic než propadlá podlaha, strop a obvodové zdi a jestli znají prodejnu ve Vimperku, která byla před tím, než jsem ji získal, v hrozném technickém stavu a bez koncepce. Podobně, jako jsem pracoval na zlepšení prodeje ve prospěch obcí, například v Kaplici, v Českém Krumlově, ve Vimperku, v Českých Budějovicíéch, kde jsem prodejny zavedl, tak stejným způsobem chci pracovat v politice. Rozhodl jsem se tak proto, že se na současný stav v naší republice nelze už nečinně dívat a nelze k tomu mlčet.
Následně jsem přejel na prodejnu do Českého Krumlova, kde mě zastihl telefon s otázkou, jestli jsem před rokem 1989 pracoval pro StB. Odpověděl jsem, že ne, že jsem pro StB nepracoval a dohodli jsme se, že mi tazatel pošle e-mailem odkaz na internetovou adresu, kde takovou informaci získal. Na konci hovoru mi řekl: " To mi stačí, věřím Vám." Ještě jsem měl řadu pracovních aktivit, navíc České Budějovice jsou v pátek kolem 16.00 velmi těžko průjezdné, a tak jsem se dostal k odpovědi až v 17.00 hod. večer. Pro mě je odpověď na takovou otázku v dnešní situaci na politické scéně zásadní prioritou. Nemůžu se smířit s konstatováním, že mi tazatel věří. Zjistil jsem, že informace je na internetu uvedena ve svazcích, které zveřejnil Stanislav Penc. Přestože uvádí na stránkách upozornění, že není uvedena jednoznačná identita nalezených osob, že uvádí jenom příjmení, jméno, datum narození, tak ve skutečnosti uvádí ještě místo narození. To si myslím, že je identita dosti přesná. Jsme v seznamu podle příjmení a jména uvedeni dva a jen jeden mohu být já a kdo mě zná, tak musí dojít ke stejnému výsledku jako tazatel, že se jedná o mě. Tady je moje odpověď.
Předně si myslím, že v dnešní době někteří lidé podléhají panice a kladou uvedení jména ve svazku osob větší význam, než který skutečně má. To může někomu dělat problémy. Proto bych chtěl upozornit, že jsem panem Stanislavem Pencem v jeho svazcích skutečně uveden, ale ne jako osoba spolupracující, ale v evidenci zájmových osob. To jistě uznáte, je úplně něco jiného. V tomto svazku, jak jsem zjistil, jsem veden od 9.12.1986, to je 2 měsíce po mém jmenování ředitelem závodu Koh-i-noor. Nejsem v seznamu spolupracujících osob, ale v evidenci osob, o které měla tajná policie z nějakých důvodů zájem.
Proč mě mohla StB uvést v seznamu zájmových osob? Domnívám se, že v tomto seznamu byl každý ředitel významného výrobního závodu, který vyvážel zboží také na Západ a vedl jednání s cizími občany, dokonce mimo území ČSSR. Jako ředitel závodu, který vyvážel tužky prakticky do celého světa, jsem byl s Pragoexportem v letech 1987,1988 v Rakousku ve Vídní, na výstavě v NSR, také na výstavě v Moskvě.
Mimo pracovní úkoly jsem musel řešit v roce 1987 pro mě nesnadný a nečekaný úkol. Přišel za mnou pracovník nástrojárny, který měl příbuzné v NSR a předložil přede mě žádost o povolení vystěhování jeho rodiny za příbuznými do NSR. Promluvili jsme si o tom podrobněji a já jsem jeho důvody pochopil. Podotýkám, že mi bylo 38 let a poprvé jsem byl ve funkci ředitele závodu.
Zkušenosti jsem neměl, ani jsem ještě neznal své pravomoci. V takové situaci jsem byl poprvé v životě a byl jsem rovnou postaven před problém, který se neřešil každý den a navíc nesouvisel se vzděláním, s plněním plánu a provozem závodu. S provozem závodu to vlastně nepřímo souviselo, protože v té době bylo málo nástrojařů a zbavit se jednoho zkušeného nástrojaře byla pro výrobu velká ztráta. Žádost o vystěhování jsem podepsal. Za nějakou dobu mě navštívil člověk, který se představil jako pracovník tajné bezpečnosti, posadil se u mě v kanceláři a seznámil mě s tím, že povolení k vystěhování můj zaměstnanec nedostal a nikdy nedostane. Neuplynulo ani 14 dní a můj zaměstnanec přinesl novou žádost o vystěhování. Byl jsem trochu z toho zmaten, ale se žádostí o vystěhování jsem souhlasil podruhé. Měl jsem k tomu jen lidské důvody. Nechápal jsem, proč by měl být někdo držen, kde nechce žít. Netrvalo to dlouho a pracovník tajné policie mě navštívil opět a jeho první otázka byla, proč jsem podruhé s vystěhováním souhlasil, když mi při posledním jednání řekl, že mu vystěhování nebude povoleno. Odpověděl jsem, že já nemám důvod nesouhasit, a proto jsem podepsal. Zaměstnanec závodu se do SRN krátce na to odstěhoval. Víckrát jsem se s pracovníky tajné policie nesetkal.
Počátkem roku 1989 jsem byl přemístěn do funkce ředitele jiného závodu s tím, že má více zaměstnanců a více problémů, které bych měl řešit. Vypadalo to jako povýšení ze strany OVKSČ. Za půl roku bylo 17.11.1989. Byl jsem z pozice ředitele závodu převeden tentokrát už ne komunisty, ale nadšenci z OF do skladu, kde jsem udělal inventuru a dostal výpověď . Byl jsem bez práce s tím, že mi slíbil nadšenec OF, že práci v Českých Budějovicích neseženu. Rétorika a způsoby mi něco připomněly. Začal jsem podnikat bez peněz z obývacího pokoje bytu na sídlišti, kde jsem s rodinou žil. Tak skončil zájem StB a OF o moji osobu.
Chtěl bych věřit, že jsem odpověděl každému, kdo by si dal tu práci, aby mě našel ve svazku spolupracovníků StB, kde uveden nejsem.
Václav Princ, kandidát strany Občané.cz za Jihočeský kraj.
České Budějovice, 26.3.2010