Myslel to s emigrací opravdu vážně? Co mu dnes chybí?

   Podnikám již 20 let a takovou morální a finanční bídu jakou máme dnes, jsem za celou dobu podnikání nezažil.  Neoznačujte mě ihned za pesimistu. Není přece pravda, když někdo popíše realitu, že by chtěl, aby to tak fungovalo, ale snad naopak. Kritika by měla vést k sebepoznání a pomoci k odstranění chyb a příčin naší nespokojenosti. Řekl bych, že bylo lépe, když jsem začínal podnikat a moje firma měla před 20 lety nižší výkony. Vypracoval jsem se a pozvedl firmu, ale neřekl bych, že mohu být dnes spokojen. Když jsem před 15 lety zaměstnával 3 zaměstnance a neměl jsem další provozovny než tu jedinou, tak to byla legrace podnikat. Skutečně, to byla zábava a mě to bavilo. Vůbec jsem nelitoval, že jsem dělal krátce v roce 1989 ředitele závodu, že jsem řídil 700 zaměstnanců, kteří mě se vznikem Občanského fóra bez milosti vyhodili z práce. Dnes, když některé potkávám a slyším je vyprávět, tak si promítám v mysli to, co jsme tenkrát prožívali, co prožíváme dnes. Neřekl bych, že se máme lépe nebo hůře. Jsme na tom jinak a těžko je možné porovnávat životní úroveň tenkrát a dnes, a už vůbec je těžké dnes řešit rok 1940, 1950 nebo 1960. To jsou si myslím nesrovnatelné časy. Je to, jako byste chtěli porovnávat léta dětství s léty puberťáka, studenta nebo kmeta. Na každé období máme své hezké a někdy také ne zcela hezké vzpomínky.

    Když jsme před 20 lety začínali poznávat demokracii, tak byl tzv. „IN“ ten, kdo nejvíce spílal komunistům. Ono to platí vlastně ještě dnes, ale už to není ono. Nebylo potřeba argumentů, nikdo nezkoumal, jak se kdo choval. Stačilo jen, když byl někdo v KSČ a byl zatracován na základě obecného odsouzení, bez znalostí skutečných hodnot člověka. Bylo určitě potřeba pojmenovat chyby minulosti, ale myslím si, že nebylo nutné zcela nesmyslně a dogmaticky privatizovat úplně všechno. Stát dnes nemá kontrolu prakticky nad ničím, neřídí téměř nic a proto nechápu, proč máme tolik ministerstev a dvojnásobný počet úředníků než tomu bylo v roce 1989.

    Volal mi včera večer můj zaměstnanec, že potřebuje den dovolené, aby si mohl zařídit doklady a opravu auta. Zastavil se cestou z práce u rodičů, kde se měli sejít s manželkou a společně odjet domu. Rodiče žijí v přízemí v rušné ulici, měli otevřené okno a přesto si nikdo nevšiml, že mu rozbili v autě sklo a ukradli peněženku, kterou si v autě zapomněl.

    Dnes mě navštívil jeden ze slušnějších zákazníků. Dluží mi dnes 1.července 2010 od února t.r. peníze za zboží a není schopen ho zaplatit. Přišel se omluvit. Měl v dubnu autonehodu a těžký úraz. Řidička mu nedala přednost na hlavní silnici a on již nestačil dobrzdit. Na krku měl „límec“. Bylo mi ho líto. Vy nám ale nedlužíte od dubna, vy nám dlužíte od února. Jo, to jsem neměl přes zimu práci a nemohl jsem z tohoto důvodu zaplatit. Když jsem práci sehnal, tak zase jsem ležel v nemocnici. Nehodu jsem nezavinil, ale asi budu mít ještě soud. Už tady nechci žít. Nejraději bych emigroval. Odhadoval jsem ho asi na 30 let. Socialismus nemohl znát. Žije v demokracii, zná svoje práva a přitom není spokojen.

     Setkávám se s názorem, že mám levicové myšlení a to asi jenom proto, že se odvolávám na Stevena Stewarta, Noama Chomského, Mishu Glenna nebo Noreenu Hertz. Chtěl jsem něco z jejich knih a svých zkušeností zveřejnit na internetu. V rámci diskuse jsem nabídl své texty, ale byl jsem odmítnutý. Zdá se, že není zájem o popis reality a odvolávání se na akci CIA Splinter Factor, Vietnamskou válku, nebo 11. září 1973 v Chile. Porovnávat hladomory v Číně nebo Indii  a desetimiliony mrtvých. Proč? Dnes? Proč mluvit o drogách, globalizovaném světě a jeho současných problémech ? Proč? Když nemluvíte o komunismu a jeho problémech, které už neexistují, tak nemáte právo na názor? Nechci rozlišovat dnešní politické strany na strany levicové a pravicové. Nejsem levicový jenom proto, že se liším v názorech , mám pochopení pro starosti lidí práce, kritizuji současný svět. Neznám pravicové politiky, kteří hlásají svobodu jedince, podnikání, tržní hospodářství, které jsem ještě nezažil. Vy ano? Znám tzv. pravicové politické strany, které vyzdvihly vysoko do státních funkcí politiky, kteří si zajistili značný majetek, ačkoliv ho nemohli získat vlastní prací. Nikoho to nezajímá?

Pro mě existuje politická strana jen s programem, se kterým mohu souhlasit a který bych chtěl pomoci realizovat. Je však možné dnes, abyste mohli, skutečně svobodně , zveřejnit své názory? Jak se chcete dostat se svým názorem do sdělovacích prostředků, do tisku, televize nebo rozhlasu a jak chcete prosadit své demokratické názory bez peněz? To je prostě nereálné.

   Přemýšlel jsem o průměrném výdělku v České republice. Existuje statistický údaj, který říká, že průměrného platu nedosahuje 70% občanů v ČR. Předpokládám, že v této skupině obyvatel jsou také důchodci a nezaměstnaní. Jestli se nepletu, tak od hranice bídy až do průměrného platu žije v ČR cca 70% občanů, na kterých jsou také závislé jejich děti, rodiny, staří lidé. Netvrdím, že bych se chtěl vrátit k nivelizaci mezd. Zaráží mě, že asi 70% občanů žije pod průměrným platem a nechá se manipulovat soukromými sdělovacími prostředky včetně ne zcela veřejné ČT. 

   Jak chceme najít řešení současného stavu, kdy už není pochyb o  finanční i morální krizi? Budou spasiteli našeho státu pravicové nebo levicové strany? Kdy se začnou ozývat obce, že nemají dostatek finančních prostředků na normální chod obce? Jak dlouho se budeme smiřovat s tím, že nám budou zavírat azylové domy, nemocnice, školy, nebudou nám opravovat a stavět silnice pro nedostatek finančních prostředků? Kdy prohlédneme, že mezi námi žijí velmi bohatí lidé, kteří se nezasloužili o své bohatství, ale sprostě ho ukradli? Nikdy nedosáhneme na jejich životní úroveň, kdybychom tvrdě pracovali několik životů. Jak je možné, že někdo to má tak snadné? Když se ptán, jsem levicový občan ? Když se neptám, jsem pravicový volič ?